….pár slov k výstavě......

 

čas utíká nezadržitelně...s odcházejícími dny mizí i vzpomínky. S odcházejícím časem odchází i lidé a čas bere i vzpomínky na ně. Jsou lidé, příběhy, události, které by neměly upadat do nepaměti...Václav Havel je jedním z těch, kdo by se neměli ztrácet z paměti. Navíc letos si připomínáme dvě jeho výročí: 80 let od narození a 5 let od jeho odchodu.

 

Čeština má jedno velmi případné přísloví: Sejde s očí, sejde z mysli.....Lidová moudrost upozorňuje na důležitost paměti obrazů, zahlédnutý obrázek může v naší paměti vyvolat řetěz vzpomínek. Obrazové paměti  se člověk už od pradávna snažil pomáhat, vzpomeňme na malby v jeskyních, které měly připomínat úspěšné lovy. Kresby a malby se někdy velice přiblížily skutečné podobě zobrazovaných osob či dějů – ale až geniální Daguerův vynález – fotografie- nám dává možnost zachovat skutečnou podobu, zachytit

i kouzlo neopakovatelných okamžiků mizejícího života, zastavit mizející čas. Každá fotografie i bez ohledu na své výtvarné hodnoty dokáže vyvolat další vzpomínky na lidi, situace, příběhy.

Pavel Vácha

 

Pavel Vácha pro tuto výstavu  vybral z hloubi archivu pár fotografií, kterými by chtěl připomenout  několik okamžiků ze života  Václava Havla,  velké osobnosti, která by neměla upadat do nepaměti.. Tato malá kolekce fotografií nemá a ani nemůže být  ohlédnutím za celým životem Václava Havla. Je to jen řada okamžiků a situací, které  autor potkal a které  mohl fotografovat.  Okamžiky zachycené na některých fotografiích s odcházejícím časem dostaly jiný, někdy až historický význam.  Nejstarší fotografie této kolekce zachytila Václava Havla v klubu Divadla Na Zábradlí těsně po skončené premieře jeho první hry Zahradní slavnosti.

Další fotografie jsou určitým historickým paradoxem- fotografie VH hovořícího z balkonu Paláce Kinských po návratu z důležité cesty do USA může vyvolat  neblahou vzpomínku na jiného mluvčího, jehož projev ze stejného místa začínal „přicházím z Hradu“. Další obrazové vzpomínky zachytily důležitá setkání s politiky, umělci i významné chvíle.

Výstava je jen hromádkou útržků fotografických vzpomínek. Autor by byl  ale rád, kdyby se stala jeho skromným příspěvkem proti nepaměti......

 

 

 

o autorovi

 

Pavel Vácha se narodil  1940 v Praze, po studiích geologie a několika letech praxe v oboru, studoval fotografii na FAMU v Praze. V roce 1968 absolvoval (jako jeden z prvních) obor výtvarná fotografie. Již během studia pracoval jako fotoreportér pro deníky i časopisy. Od absolutoria pracuje jako volný fotograf- výtvarník. V průběhu let spolupracoval s mnoha časopisy

i nakladatelstvími u nás i v zahraničí. Publikoval řadu knih, některé získaly prestižní zahraniční ocenění. Mimo jiné ilustroval fotografiemi knihu Dr. Lubomíra Dorůžky Jazz mezi tanky a klíči. Spolupracuje i s hudebními nakladatelstvími, vytvořil fotografie pro více než dvě stovky obalů hudebních nosičů nahrávek klasické i moderní hudby. Fotografuje divadlo, hudební svět, architekturu.

Kromě účasti na mnoha domácích i zahraničních skupinových výstavách uspořádal více než čtyři desítky autorských výstav doma i v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny v domácích

i zahraničních galeriích a soukromých sbírkách.